Námestie Shibusenu

Akinari Furusawa

"To říkaj všichni. Potom Tě podrazí, protože jsi jen zbraň." Otevřel jsem dveře a lehnul si na postel. Nevim, jestli s ním budu vycházet, nechovám se nejlíp, ale on mě bere prostě jako zbraň nic víc. I když se tváří, že jsem pro něj rovnocenný, tak to prostě tak necítí. Nevím, proč si to myslim, možná jsem jen paranoidní a ve všech uživatelích vidím nadřazené. Přeci jen...... oni nadřazeni jsou.....

Moroshi Genhou

ještě jednou ze mě udělá rasistu nebo mě bude považovat za někoho s kým nebude vycházet tak ho zabiju....říkal jsem si než jsem si lehl do postele a usnul.

Chvíli se ještě prochází po náměstí shibusenu a když se na nebi objeví hvězdy, zamíří pomalými kroky domů

tatsuo

Príde a zacíti Miu. Tak sa za ňou vydá. Príde k jej domu a vojde. Keďže tu nieje hodí sa na gauč a zasmeje sa. taký bordel môže mať mimo mňa len ona! pokrúti hlavou.

Ookami Mia

Zacíti brata. Mitsuki prepáč, musím ísť... Usmeje sa Potom príď keď sa ti bude chcieť... ale musím upratať..zasmeje sa.

Akinari Furusawa

Když můj uživatel usnul, tak jsem vylezl oknem na střechu domu. Měl bych mu dát šanci, třeba není jako ostatní. Díval jsem se na hvězdy a hodlal jsem tam zůstat celou noc.

Moroshi Genhou

vzbudil mě hluk.koukl jsem se z okna a na střeše seděl Akinari.otevřel okno,opřel jsem se o parapet a usmál jsem se.nádherná noc že?řekl jsem mu a koukl jsem se na hvězdy.

Akinari Furusawa

"Když myslíš." Dál jsem sledoval hvězdnou oblohu, ignorujíc přítomnost svého uživatele. Pohled na něj vyvolává nepříjemné vzpomínky. Nechci na to myslet. Ale když ho vidím, tak si nemůžu pomoc....... Až moc mi ho připomíná.

Moroshi Genhou

když Akinari utekl ze třídy tak jsemseho vydal hledat.běhal jsem strašnou rychlostí po shibushenu,náměstí a různých uličkách a hledal jsem ho.

Akinari Furusawa

Seděl jsem na střeše Morgenova domu a přemýšlel jsem. Když si vzpomenu na tu noc..... Tenkrát jsem musel...... musel jsem to udělat.... jinak by mě donutil sníst lidskou duši.... Ale bylo to nutné? Mohl jsem to vyřešit jinak..... Už jsem se s tím srovnal, ale pak se objevil Morgen a všechno se to vrátilo...... Už ani nevim, kdo jsem........ Jsem ta zbraň, co jsem byl před tím nebo po tom incidentu? Jsem z toho zmatený, ale neměl bych se za to mstít Morgenovi, on za nic nemůže, ale ta podoba...... Dokážu se přes to přenést? Ne, jako správná zbraň bych to měl ignorovat a soustředit se na souznění, ale jsem já ta správná zbraň? Nebylo to ukvapené nás hodit do týmu?

Moroshi Genhou

potom jsem si vzpoměl na místo kde by mohl být.když jsem doběhl k domu tak jsem po okeních rýnách vyskákal až nahoru.dopadl jsem na střechu a tam byl Akinari.tohle mi prosímtěnedělej...dělal jsem si o tebe starosti...jsem mu smutně.potom jsem nahodil šílenej úsměv,zatnul jsem pěsti a řekl mu.měly by jsme se vrátit do třídy.čím dřív tohle budeme mít za sebou tím dřív budeme moci jít zabít několik kishinů...né!několik milionů kishinů!tak jdeme?zeptal jsem se ho pořád s tím šíleneckým výrazem.jestli nechceš tak to pochopím...řekl jsem mu ještě.

Akinari Furusawa

"Nemusíš nic chápat, jsem tvoje zbraň." Musím ten odpor překousnout, nesmím se nechat strhnout minulostí..... Prostě nemůžu." "Tak, to aby jsme šli."

Moroshi Genhou

přistoupil jsem k němu,dal mu ruky na ramena,nahodil malý úsměv a řekl..tohle jsou tři pravidla které musíš dodržovat...za prvé...nepovažuj se za zbraň...za druhé...snídaně se podává v 8:00 takže ji nikdy nevynech...a za třetí...řekl jsem chvíly jsem pomlčel,nahodil vážný výraz a řekl...pokud někdy sníš lidskou duši ta budu nucenej tě zabít...řekl jsem.potom jsem nahodil úsměv a řekl tak jdem né?řekl jsem.

Akinari Furusawa

Když řekl třetí pravidlo, tak něco ve mě hnulo a můj výraz se změnil z omlouvám se na bezduché bůhví co. "Lidské duše říkáš." Chvíli to vypadalo jako že snad mám v úmyslu nějakou hned sníst, ale pak jsem se jen napřáhl a pořádně ho poplácal po zádech, že málem sletěl dolů. "Neboj, já už kvůli tomu udělal jednou hroznou věc a doufám, že se nebude opakovat." Opravdu to tenkrát muselo tak dopadnout. Proč mě neposlechl, proč to nevzdal, když neměl šanci na úspěch?

Moroshi Genhou

když jsem málem sletěl dolů tak jsem sepostavil azasmál jsem sepotom jsem se sklouzl dolů po rouře a pomalu šel.jestli si nepospíšíš tak tě tu nechám.zasmál jsem se.

Akinari Furusawa

Spustil jsem se za Morgenem. Možná bych mu to jednou mohl říct....... Ale to by nejspíš nedopadlo dobře. Pomalu jsem ho následoval. Možná, že není jako ostatní, možná s ním jednou budu vycházet, pokud ho to do té doby neomrzí.

Když ho vzbudí otravné světlo, tiše si zažbrblá zas budu muset do tý pitomý školy .
Napadne ho, že se pokusí najít Lus aby jí doprovodil do třídy..
Zývne si, seskočí z větve a pomalou chůzí se jde porozhlédnout po Shibusenu jestli Lus někde potká..

Vstanu a zjistím, že je čas jít do školy, otrávěně vykouknu z okna a přemýšlím , jestli tam se mi tam vůbec chce chodit

vyjdu z domu a podívam se jestli nekdo jde do skoly tak se teda podivam . ale nic moc nevidim a blebe okno tak jdu teda do skoly i kdyz se mi moc nechce